Fotbal má tu výhodu, že ho může hrát prakticky kdokoliv a kdekoliv. Nepotřebujete skoro nic, na rozdíl od hokeje nebo tenisu. A je to hra, kde soupeří dva týmy. To vždycky přináší nejvíce emocí. Za mého dětství všichni kluci hráli venku fotbal – na dvoře nebo na ulici. Fotbal začíná být populární a sílí spolu s industrializací ve druhé polovině devatenáctého století. Lidé se začali přesouvat z vesnic do měst, ztráceli svůj tradiční způsob života spojený se zemědělským rokem, měnila se společnost. Objevil se fenomén volného času.
Aktuální číslo
Jan M. HellerEditorial a profil číslaKonec světa nemusí být jen geografický, může oddělovat současnost od historického času, pragmatismus od osudovosti, střízlivost od neurózy. I Karolina Ćwiek-Rogalska sahá při konstrukci obrazu jednoho místa, které „funguje současně ve dvou podobách – odražené jak v paměti, tak v současné realitě a skrze materiální pozůstatky předchozí kultury“, k metafoře „místodvojníka“, převzaté z jedné knížky Chiny Miévillea – a píše, že koneckonců i dnešní Praha je takový místodvojník někdejší německo-židovské Prag.
Obsah čísla
-
-
Jiří Dynka slovy neplýtvá; zdá se, že každé z nich má důkladně promyšlené. Připadá mi jako racionální typ básníka. Nenechává se unášet senzuálními vjemy ani emocionálně strhnout snadno se nabízejícími velkými slovy, ač „řeč nás chce přemluvit k rozjařenosti“ (s. 24).
-
Původně jsem se chtěl zamyslet, zda mohou tyto slovotvorné jednotky fungovat jako prostředek objektivizace pojmů, ale nakonec jsem se neubránil toku myšlenek a asociací a naopak se upnul na koncept objektivity. Čím více jsem si toho v rámci rešerše k tomuto článku o afixaci načítal, tím více jsem si totiž uvědomoval mezery ve svých znalostech slovotvorby.
-
Tato poezie je zralá v tom nejlepším slova smyslu. Jistě, nemůže si jaksi pomoci. Ví o sobě. Ví o sobě, že o sobě ví, a proto zůstává v nadhledu. Zůstává ovšem v nadhledu, aniž by se stávala odosobněnou – autor se mistrně trefuje do všech a všeho, ano, i do autora. Rozhodně do konvencí. Do očekávání. Do velmi nemilých nevyhnutelností. Trefuje se, tedy zraňuje. Ano, i sebe. Odpustíme mu?
-
Steinhausův vzor ideálního Polska použil v roce 1950 Julian Czyżewski. Jeho článek ukazuje, jak se polští geografové snažili vyrovnat s tím, že základní předmět jejich uvažování se ocitl jakožto vlast v železničním táboře, která se na mapě přesunula poměrně daleko. Ze vzorce vyvodil, že tehdejší hranice Polska se Sovětským svazem jsou vlastně nejlepší, ale ani ta s Československem není špatná, pokud se trochu jinak přepočítá.
-
ten Mirek Fišmeister – to je výborný básník
jojo, výborný – možná úplně nejlepší
i když – já těm jeho básním moc nerozumím
já taky neale to nevadí, ne?
nevadí -
Ve střídmosti, s jakou dává autor průchod svému názoru, respektive žurnalistické odpovědnosti za procestovanou krajinu, se také rozchází s klasiky polské reportáže. K zaznamenáníhodnému výbuchu ironie dojde až po mnoha stránkách, v textu věnovaném místům v okolí polsko-německé poválečné hranice na Odře a Nise, kde cestovatel pozoruje současné vztahy mezi sousedy na obou stranách, mezi nimiž už neexistují žádné pohraniční formality.
-
Zarosteme
ve snech lišejníků.Už nebudou jména, jen
ty a ty
a těla obrostlá pampeliškami
na loukách z asfaltů. -
Výsledkem budiž opět utkvělá Chlebnikova vidina zániku dosavadní civilizace. Nabízí se varianta, zdalipak básník nebyl nadšeným vyznavačem Nietzscheovy filosofie: též mu jde o vizi nové civilizace, a proto i nové poetické mluvy.
-
číst přesně tak
jako se to psalo
ranní světlo šptá
polední bdí
odpolední dbí
večerní ní
někomu to možná vadí
mně to nevadí
doufám že ti nevadí
na stromě zavěšenej lustr
docela velkej -
Dějový oblouk je čitelný, nevzbuzuje pocit roztříštěnosti. Volně vystavěná struktura a střídání stylů (reportážní, poetický, populárně-naučný ad.) vyvolávají dojem kontinuálního pohybu – putování, proměny, zrání. Dílo působí dojmem organicky plynoucího toku zkušeností, který se přirozeně proměňuje, vzniká, pomíjí.
-
Talent a neuvěřitelný smysl pro detail autorky se skvělou prací fotografky a grafičky sešila pevným, láskyplným stehem redaktorka Pavla Nejedlá. Vychovat dítě je práce pro celou vesnici. Udělat dobrou dětskou knihu je práce pro celý tým nadšených, erudovaných tvůrců. Kéž by všechny knihy, co jich u nás vychází, měly takový výtvarný nápad, jazykový vtip a profesionální zpracování jako Butik pana Barona Marie Mrňávkové!
-
Na kraji vesnice Hruszowice je pomníček UPA s nápisem „hrdinům boje za nezávislost“. Byl poškozený, pocákaný červenou barvou a počmáraný vulgárnostmi. Na jeho odhalení prý přijelo pět set lidí, vznikl údajně bez oficiálního povolení, zároveň ho ale úřady neodstranily. Symbol ambivalentnosti polsko-ukrajinských vztahů, který se projevuje dodnes, včetně nejvyšších pater politiky.
Webový magazín Tvaru

