Tvar 12/2012

Tvar č. 12/2012 je opět tematický – z méně frekventovaných úhlů pohledu se věnuje totalitě. Úvodní rozhovor, nazvaný Po maringotce se mi nestýská, poskytl malíř a básník Michal Matzenauer, v čísle se objeví rovněž reprodukce jeho dvou obrazů.

Na otázku Tvaru odpovídá Věra Schmiedtová, spolueditorka Slovníku komunistické totality. Historik Tomáš Kavka na příkladu knihy Abeceda komunismu autorů Luďka Navary a Josefa Albrechta a dvou vzpomínkových knih normalizačního předsedy vlády Lubomíra Štrougala uvažuje nad podobami a ideologickou zátěží různých pokusů o zhodnocení novodobých dějin.

Adam Borzič se zaobírá dobovými zaklínadly a mocnými slovy, Ina Marešová pak těly a tělesností mumifikovaných komunistických potentátů, jejich otisky v dobové poezii a podivně metafyzickým přesahem toho všeho. Určité chemické a tělesné pochody rozkrývá také Pavel Ctibor, i když jeho stať už s tématem čísla souvisí jen velmi vzdáleně, podobně jako Acheronova „poema na pokračování“, jejíž nyní uveřejněná část se opět točí kolem démonického dědka, likvidujícího své oběti alkoholem a zpěvem. Pod vábivým názvem Chlast, sex a řev motorů se skrývá fenomén brněnského závodu Velká cena Československa, pod jehož ochranou se v brněnských kempech houfně setkávali východní Němci se západními, samozřejmě pod nervózním dohledem StB. Právě z bizarnosti zápisů, pořízených při této příležitosti estébáky, čerpá materiál ke svému článku Ondřej Daniel. O Národním památníku na Vítkově a co se v něm kdy dělo píše Ivan Malý, o úskalích slova totalitarismus zase Michael Hauser. Totalitě je věnován i závěrečný fejeton Václava Buriana.

 V čísle je bohužel také jeden nekrolog – v polovině května zemřel literární historik a dlouholetý spolupracovník Tvaru Petr Hora.  Na svém místě je samozřejmě Čistička Patrika Linharta, Jeremiášův vztek Milana Urzy na pokračování a celoroční anketa Dalibora Demela K čemu jsou vám vůbec knihy? Místo se našlo také pro polemiku Jana Šulce s článkem Mirka Kováříka, zamyšlení Jakuba Vaníčka nad Semeništěm zmrdů Milana Kozelky. Témuž Semeništi, a navíc Kozelkově Manhattanskému deníku, je věnován také Výlov Svatavy Antošové.

V beletrii nalezneme prózu z pozůstalosti Petra Špangera a poezii Dalibora Uhlíka a Ladislava Selepka.

Dvakrát je recenzována Chvála schoulení Daniely Hodrové (rec. Roman Kanda a Martin Charvát), Pavel Janoušek ve své rubrice, zaměřené na současnou českou prózu, hodnotí Přišívačku uší Jana Macha.

Recenzní rubrika se zaobírá těmito tituly:
Saša Stanišić: Jak voják opravuje gramofon (rec. Ondřej Zajac)
Jiří Pechar: Člověk a pravda (rec. Martin Charvát)
Ještě jsme ve válce. Příběhy 20. století (rec. Boris Hokr)
Literární biografie jako křižovatka žánrů (rec. Dalibor Tureček)
Miroslav Fišmeister: Barva času je žlutá (rec. Ladislav Selepko)
Kristýna Vorlíčková: Flying foxes (rec. Erik Gilk)
Alexandra Salmela: 27 aneb Smrt vás proslaví (rec. Ema Stašová)
Miloš Doležal: Černé svině křen (rec. Radek Fridrich) 

Petr Janeček už v minulém čísle ohlásil, že se bude věnovat anekdotám a nyní slib plní – řeč je nejprve o anekdotách typu nepravé hádanky. A Zlá ovce si zpívá.