Nové webové stránky Tvaru

Náš časopis po letech inovoval webové stránky. Rád bych, jakožto iniciátor tohoto počinu, při této příležitosti učinil pár poznámek.

Obávám se, že o redaktorech Tvaru panuje zvláště mezi těmi, co rádi kritizují, představa jako o internetových analfabetech, kteří dokáží nanejvýš odeslat e-mail, a to ještě s IT specialistou za zády; nejednou jsme byli vylíčeni jako ztělesnění technického zpátečnictví a konzervatismu. Do určité míry téhle mylné představě skutečně nahrávaly naše dosavadní stránky, které jsme však chápali především jako archiv starších čísel. Nyní se vynasnažíme učinit z nich pravidelně aktualizovaný web, přičemž archiv starých čísel samozřejmě zůstane jeho důležitou položkou (postupně jej chceme rozšířit o všechny ročníky až do roku 1990). Rytmus webu se nicméně přizpůsobuje rytmu vydávání tištěného časopisu, jenž pro nás zůstává i nadále prio­ritou; internetové stránky vnímáme jen jako podpůrný, sekundární prostředek, nic víc. Středem webu bude vždy anotace na aktuální číslo, nově i s několika ukázkami. Oproti tištěnému časopisu vítáme možnost zveřejňovat i audiovizuální materiál.

Dlouho jsme v redakci zvažovali, zda přidat ke článkům možnost diskutovat. Nakonec jsme ji – alespoň prozatím – zavrhli. Podobné debaty totiž přitahují žvanily, ale i všelijaké socio- a psychopaty, hulváty, duševní mrzáky apod., kteří pod rouškou anonymity dříve či později překřičí a následně otráví věcně diskutující čtenáře. Vítáme však ohlasy poctivě promyšlené a formulované (včetně těch kritických, pochopitelně), takové, za nimiž si bude jejich autor stát, řečeno obrazně, i po odeznění ranní kocoviny – a rádi je uvidíme v elektronické poště (viz Kontakty) a uveřejníme je ať už na tištěných či internetových stránkách Tvaru v rubrice Zasláno. Není vyloučeno, že toto stanovisko ještě změníme a diskuze pod některými tématy otevřeme běžným, resp. méně obvyklým internetovým způsobem.

Inovací webových stránek jsme z našeho pohledu vyrovnali nesporné technické manko, nicméně další vědecko-technickou expanzi nechystáme, zklameme proto i všechny příznivce Facebooku, kteří by snad zatoužili přidat si nás mezi své přátele. (Poznámka čistě osobní: Nepřestává mě fascinovat, nakolik bylo vinou Facebooku slovo přítel devalvováno, právě tak mě udivuje, jak snadno si uživatelé internetu nechali vnutit infantilní představy o ideálním způ­­­sobu mezilidské komunikace.) A tak je naším největším technickým pokrokem patrně přidání technologie RSS. Ostříleným webovým harcovníkům, shovívavě se teď šklebícím, bych rád namítl, že zdaleka ne všechny literární weby tuto možnost nabízejí. Webové stránky jsou jistěže věcí potřebnou a prospěšnou, fejsbukový profil je naopak zbytný, zvláště pak má-li být hlavním důvodem pro jeho založení nutnost tzv. jít s dobou. Nahlíženo stejnou perspektivou bychom totiž mohli spisovatele, kteří si dnes – v éře textových editorů – dovolí své texty psát na stroji, nebo nedejbože rukou, rovnou vykázat z literatury.

Nechceme předělávat svět internetu k obrazu svému – výzvu, abychom přinesli světlo do internetové temnoty, tak s dovolením necháváme oslyšenu; necítíme povinnost stát se takovými světlonoši, to ochotně přenecháme povolanějším osobám, na­­opak nárokujeme si právo vyjádřit svůj skeptický názor na bezduché a slepé zbožšťování internetu. Přistupujeme k němu čistě utilitárně: chceme si z něj vzít to, co může zlepšit a ulehčit naši práci, a zříci se všech pochybných trendů a jepičích módních výstřelků, které jen zastírají v jádru nesporně dobrou myšlenku.

Michal Škrabal