Anotace č.21/2008

Poslední letošní číslo literárního obtýdeníku Tvar mělo být vánočně zadumané a silvestrovsky žertovné, dopadlo to však spíš nějak jinak.

Veselé ladění si redakce slibovala například od úvodního rozhovoru – s Neviditelnou Rukou Trhu – z výsledného textu vane spíše deprese. Tu ještě umocňuje druhý rozhovor čísla - s nakladatelem Romanem Polákem. Polák si stěžuje, že knihkupci masově přestávají brát do prodejen poezii a uvažuje o zajímavém, i když pro toho, kdo si rád knížky před zakoupením prolistuje, smutném řešení.

V rubrice Dvakrát se nad knihou Legenda o kejklířích se slzami recenzenti shodli snad jedině na jménu autora, jímž je Lázsló Darvasi. (Rec. Jiří Trávníček a Michal Jareš)

Protekční rubrika Pavla Janouška pojednává o románu Miloše Urbana Lord Mord.

Zaslána byla reakce Jonáše Hájka na článek Karla Pioreckého o současné české poezii, který vyšel v minulém čísle, a také reakce Antonína Mareše na sloupek Pavla Kotrly.

Vánoční depresi může posílit rovněž článek Michala Jareše, nazvaný Pod stromeček – knížku s věnováním. Michal Jareš se světu pochlubil svými úlovky z antikvariátů.

Čtvrtým pokusem o interpretaci Ireny Douskové už definitvně končí pojednání Milana Exnera o prózách této autorky.

O Goncourtově ceně a jejím čerstvém nositeli za knihu Kámen trpělivosti, Atíkovi Rahímim, píše v rubrice Francouzské okno Ladislava Chateau.

Inspirován časopisem A2 napsal Mario Černý-Sparrow přínosnou stať Severokorejský design a shakespearovské divadlo v Burundi. Ano, tento článek je veselý.

Jako sporadický čtenář Věry Linhartové se v reakci na poznámku Jaromíra Typlta představuje Jiří Trávníček, Vladimír Křivánek zase představuje svůj pokus o resuscitaci Obce spisovatelů. To není žert.

O solidních a zapomenutých dílech českých vědců devatenáctého století, nalezených v zámeckých knihovnách, zpravuje Luboš Antonín.

O beletrii se postarali Jiří Kratochvil povídkou Vánoční sirota a Marika Mariewicz novými básněmi. V tomto čísle se také uzavřel román v dopisech Mezi továrníky – skandálním odhalením, že jeho autory jsou Ivan Matoušek a Lubomír Martínek. Do žánru beletrie tentokrát spadá i jindy kriticky glosátorský Výlov – knihy J. Trávníčka Čteme? se typickým způsobem zhostil populární hiphoper Mr. Dalby. Tvar tak zároveň vykročil vstříc širším čtenářským vrstvám, aby pořád nemusel poslouchat, že literatura je v krizi, že nemá dnešnímu člověku co říci, a že si za to může sama. Pozor, jde o šprým, stejně tak jako v následující recenzi na přepracované vydání Antologie české poezie – II. díl (rec. Vitold Ljaguška).

Další recenze jsou však již smrtelně vážné:

Václav Durych: Černé tečky (rec. Milan Jungmann)

John Connelly: Zotročená univerzita (rec. Rudolf Kučera)

Petr Nikl: Jelěňovití (rec. Radek Malý)

Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak (rec. Veronika Košnarová)

Roald Dahl: Podivuhodný příběh Henryho Sugara a jiné povídky (rec. Gabriel Pleska)

Jan Malinda: Ilegální vztahy (rec. Jana Matějková)

PaTvar, který je žertovný vždy, je tentokrát žertovný ještě jaksi víc, Zlá ovce je zlá nejen na zadní straně Tvaru, ale běží skoro přes celý Tvar a děkuje na všechny strany, a Fejetonem o dobrém konci končí po třech letech udatný Václav Bidlo svou fejetonistickou činnost na této straně Tvaru. Sluší se zmínit také krásné depresivní fotografie, kterými toto číslo vyzdobil Martin Langer.