Anotace č.1/2008:

Po novém roce přichází obtýdeník Tvar nikoli s novou grafickou úpravou, jak se někdy podobným časopisům stává, nýbrž s novým papírem. Věříme, že čtenáři ocení jeho bělost a neprůhlednost a že vzbudí stejné nadšení jako mezi redaktory.

Dále ve Tvaru zmizelo několik rubrik a několik nových naopak vzniklo (zesnulý Čtenářský deník Aloise Burdy nahradilo 969 kritických slov Pavla Janouška, zmizela celoroční anketa o vlezlé písni Chvála té písni, že mi zní, přibyla naopak rubrika Zvěd, ve které přírodovědci Jiří Sádlo a Stanislav Komárek stručně a výstižně odpovídají na existenciální otázky redakce, přibyla korespondence mezi továrníky Lubosanem von Koyotou a Zentivem dei Cabeli, kterou nám tito pánové poskytli k uveřejnění, nový je i na pokračování otiskovaný manuál pro adepty tvůrčího psaní z pera Alexandry Berkové a také drobná redakční rubrička Inventář Tvaru, doprovázená vždy fotografií Martina Langera.

První letošní číslo Tvaru zahajuje rozhovor s básníkem a prozaikem Pavlem Kolmačkou, v beletristické části jsou otištěné jeho nové básně.

Dvojrecenze je věnována próze Markéty Pilátové Žluté oči vedou domů (rec. Aleš Haman a Anna Cermanová), 969 slov vyřkl Pavel Janoušek nad Odcházením Václava Havla.

K chorobopisům českých básníků, které už několik let studuje a komentuje Norbert Holub, má nesouhlasnou poznámku Petr Král.

Zprávu o setkání básníků Skupiny XXVI na faře v Příšovicích vypracovala v rámci rubriky Literární život Svatava Antošová, výstavám přelomu roku se ve svém pravidelném sloupku Osobně věnuje Petr Motýl.

Nezvyklou vlnu ohlasů vyvolal Tvar č. 20/2007, zejména rozhovor s kritikem Petrem Boháčem, článek Boženy Správcové Poločas rozpadu a anketa o poezii v roce 2006 mezi literárními kritiky. Polemicky tedy v tomto čísle reaguje Jan Suk záhadně nazvanou statí Poločas rozpadu, nebo života? Karel Kouba poznámkou o časopise A2, Jakub Vaníček a Václav Svoboda v rubrice Zasláno, Martin Langer Poznámkami k jednomu restartu v poezii, Karel Piorecký statí Skutečně poezii nepotřebujeme? a Vladislav Reisinger článkem Kritizuji (neexistující?) kritiky.

Sršatá řežba je zmírněna láskyplnou korespondencí dvou blízkých továrníků, prvním dílem příručky o psaní Saši Berkové a moudrými slovy filozofů a přírodovědců v rubrice Zvěd. Následuje Čtenář poezie Gabriela Plesky a radostný pohled do Francouzského okna Ladislavy Chateau.

Aby názorových střetů nebylo málo, na straně 12 se sváří překladatel s čínštiny Ferdinand Stočes se sinoložkou Olgou Lomovou, zatímco na straně 13 přetiskuje Tvar zprávu z Babylonu o českém stánku na knižním veletrhu ve Frankfurtu a otiskuje též vyjádření odpovědného pracovníka MK ČR k tomuto tématu.

Rozhovor s Věrou Weislitzovou, manželkou Arnošta Lustiga, připravila Ladislava Chateau, Bajky očima geniálnického ilustrátora vynáší z Přítmí zámeckých knihoven Luboš Antonín.

Práci na Inventáři Tvaru zahajuje Michal Škrabal vyprávěním o klíči od záchoda ze Skleněné louky, doufejme, že se tento článek obejde bez větších následků.

Beletristická část přináší ukázku z rozsáhlejší prózy Jiřího Sádla, nazvanou Pražský chodec, poezie je zastoupena již zmíněnými novými básněmi Pavla Kolmačky a také Petra Krále.

Ohlédnutí za nedávno zesnulým literárním kritikem Emilem Lukešem připravila Jaroslava Janáčková.

Výlovu, krátkých kritických glos o knihách, které kdovíproč nenašly recenzenta, se ujala Anna Cermanová. Z redakční krabice vylovila Teplé škvarky Mariana Pally, Hlasy v sušence Tomáše Přidala a Okamžik nepozornosti Ewy Lipské.

Recenzenta naopak našly tyto knihy:

Jan Wiendl: Vizionáři a vyznavači. K otázce sepětí řádu umění a života v české poezii první poloviny 20. století. (rec. Michal Topor)

Paul Auster: Brooklynské panoptikum (rec. Martin Vraný)

Květa Legátová: Mušle a jiné odposlechy (rec. Milan Jungmann)

Vokurková, Alexandra: O Čertíčkovi (rec. Jana Červenková)

Pavel Brycz: Kouzelný svět Gabriely (rec. Jana Matějková)

Pavel Renčín: Jméno korábu (rec. Erik Gilk)

Pierre Michon: Opati (rec. Veronika Košnarová)

Jan Tichý: Třicet dva hodin mezi psem a vlkem (rec. Petr Hrtánek)

Jan Suk: Spojené kameny (rec. Josef Straka)

A na závěr PaTvar, Zlá ovce, Výročí a fejeton Václava Bidla Kámen a tajtrdlík.